Analýza – Claudio Monteverdi: L´Orpheo
Poprvé provedeno 1607 v Mantově, u příležitosti karnevalu. Libreto napsal Alessandro Striggio.
Na 3. straně partitury je seznam osob a také soupis nástrojů orchestru: 2 cembala, 2 basové violy, 10 viol da braccio, dvojitá harfa, 2 violini piccoli alla francese, 2 theorby, 2 varhany (pozitivy s dřevěnými píšťalami), 3 violy da gamba, 4 trombony, regál, 2 cinky, 2 zobcové flétny, klarina a 3 trubky. (Na konci 4. aktu jsou v partituře zmíněny navíc ještě citery). Instrumentace však není většinou přesně stanovena, pouze naznačena. Jednotlivé nástroje mj. charakterizují určité scény a postavy: Cembala, smyčce, flétny charakterizují pastorální prostředí, trombóny a regál podsvětí apod.
Úvod tvoří toccata, kterou hrají především žestě a varhany. Je to působivá fanfárová kompozice nad prodlevou, basy opakují stále stejný tón.
Následuje prolog, hlavní protagonistkou je La Musica, jež hovoří o svých kouzelných schopnostech a působení na člověka. Sólový hlas je doprovázen bassem continuem, který improvizují akordické nástroje, podpořené basovými nástroji. Recitativní styl zpěvu (“recitar cantando” = zpěvně recitovat) tvoří hlavní stavební prvek rané opery. Zpěv Musiky je strofický, každé opakování nese drobné obměny, bas se nemění. Po každé sloce následuje opakovaná instrumentální mezihra – ritornel.
Celá opera se člení do 5 aktů, každý je zakončen sborovou částí, stavebně jde vlastně o madrigal.